Decit soběstačnosti (sebepéče)

21. ledna 2014 v 9:05 | Maruška |  Interní ošetřovatelství

Porucha nebo-li deficit soběstačnosti je jeden z nejběžnějších problémů na interním oddělení. Vzhledem ke spektru nemocí, které se zde vyskytjí a k vyššímu či vysokému věku nemocných.

Příčinou mohou být porušené motorické nebo kognitivní funkce (např. onemocnění pohybového aparátu, nervové, metabolické a endkorinní poruchy, porucha zrakových funkcí, poruchy vědomí, imobilita, demence, slabost a únava aj.).

Narušené oblasti sebepéče:
  • neschopnost udržovat tělesnou hygienu
  • neschopnost přijímat potravu
  • neschopnost se oblékat
  • nechopnost ve vyprazdňování
  • neschopnost pohybu na lůžku
  • neschopnost lokomoce těla na vzdálenější úsek
Poruchu soběstačnosti / sebepéče u pacienta doprovází i vlivy např. nechuť k provádění činností, nedostatek motivace, bolest, neklid, deprese, stav napětí, úzkost a mnoho dalších.

Cíl ošetřovatelské péče
  • provádět yhgienu samostatně, či s dopomocí personálu
  • nemocný se dokáže sám najít a napít
  • pacient se zvládne obléknout, případně použije správné kompenzační pomůcky
  • nemocný si dokáže dojít na toaletu, případně umí použít pomůcky k vyprazdňování
  • nemocný zvládá aktivní poloh yna lůžku
  • nabídnout pomoc v případě potřeby nemocnému
  • nemocnám má mít pocit pohodlí a spokojenosti ze samostatně vykonané činnosti
Zhodnocení soběstačnosti pacienta
V nemocničních zařízeních se zpravdila soběstačnost nemocného hodnotí při příjmu nemocného, při jeho změně stavu během hospitalizace a při propušttění do domácího prostředí. Je nutné zhodnotit pacienta co nejpřesněji. Zpravidla se na hodcení soběstačnosti používá (a zatím jsem ani neviděla, že by se použovala něco jiného, ale pokud ano, tak mi napište) test ADL - activities of daily living - např. Bartelův test základních všedních činností. Existují i jiné testy a škály např. Klasifikace funkčních úrovní sobepéče podle Marjory Gordonové, nebo Test ošetřovatelské zátěže podle Svanborga, ale zde ještě nemám zpracovány. =)

CAVE! Špatné stanovení úrovně soběstačnosti může být příčinou vzniku kompliací (např. imobilizační syndrom. Informace proto o soběstačnosit nemocného získává nejen rozhovorem, ale i pozorováním.

Zhodnocení celkové úpravy a vzhledu nemocného
Hodnotíme celkový vzhled nemocného, toho jak je upraven, zda-li má čisté oblečení, upravené vlasy a nehty, čistou kůži, jestli používá nějaké pomůcky (např. zubní protézu, inkontinentní, naslouchadlo, brýle, aj.)

Posouzení stavu kůže
Hodnotíme barvu a turgo kůže, změny na kůži (vyrážka, zarudnutí, otoky, otlaky, odřeniny, poranění, chronické defekty, jizvy - po operačních výkonech, pozhojiných defektech, podlitiny a jiné ktevní výrony, atd.) ochlupení, pocení, případně stav hydratace kůže.

Anamnéza nemocného při přijetí, by měla být sepsána co nejdříve po přijetí na lůžkové oddělení, nejpozději však do 24 hodin! Anamnéza je objektivní doklad o tom, v jakém stavu pacient přišel do zařízení případně na oddělení, a pracovník - sestra se vyhne případným potížím v případném soudním sporu. Já osobně preferuji pokud se spletu, jako třeba já, případně někdo, kdo vyplňuje anamnézu v rámci školní praxe, píši opr. nebo corr. + podpis a razítko. Ve většině nemocnicích to není zvykem, ale člověk, alespoň má poslezé doklad, že chyba byla zaznaména omylem a ne úmyslně posléze. =) Někde píšou i případně datum, ale to do těch našich anamnéz, opravdu už nejde většinou vepsat, aby i ostatní údaje zůstaly čitelné. =)

Plánování a realizace ošetřovatelské péče jistě zvládne každý si doplnit sám. =)


Jinak čerpáno z knihy Šafránková A., a kol. Interní ošetřovatelství
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama