Leden 2009

Šest zásad pro pacienty =)

12. ledna 2009 v 16:31 | Maruška =) |  Zdravotnická tématika
1. To, že doktor umí vaši nemoc pojmenovat, ještě neznamená, že ví o co se jedná.

2. Čím jsou časopisy v čekárně starší a nudnější, tím déle musíte čekat, než na vás dojde řada.

3. Otevřít lékovky, opatřené uzávěrem chránícím před otevřením dětmi, dělá problémy pouze dospělým.

4. Na poslení den léčby vám nikdy nevyzbude správné množství léků.

5. Léky, které se berou záveň s jídlem, mají tu nejodprnější chuť.
Z toho vyplývá:
Když je předepíše lékař, chutná i voda odporně.

6. Začíná-li se váš stav zlepšovat, zřejmě něco leze na vašeho doktora.



Význam psychologie pro práci zdravotnického asistenta

4. ledna 2009 v 9:38 | Maruška =) |  Psychologie
Tááák ten to zápis, nebo-li tuto přednášku jsme dostali od naší učitelky nafocené, takže jí taky nemám v PC.

Ale nebojte až bude čas, jako že možná někdy bude, tak to tu dopíšu =)...



Smyslová adaptace a akomodace

4. ledna 2009 v 9:35 | Maruška =) |  Psychologie

Receptory se přizpůsobují podnětům, které na ně působí = ADAPTUJÍ SE
Adaptace na tepelné podněty - velká (např. koupání - studená voda, po chvilce chlad již nevnímáme).
Adaptace na čichové podněty - velká (např. po chvilce nevnímáme vůni)
Adaptace na dotykové podněty - trvá déle (např. brýle - vnímání za ušima, na nose)
Zraková adaptace - závislá na intenzitě světla (prudké světlo oslní, …)
Adaptace na zvukové podněty - (např. monotónní, nižší intenzity - adaptace - příjemná hudba, ptáci → příjemné pocity; hlasité podněty - křik, hlasitá hudba - přivyknutí do určité míry.
Adaptace na bolestivé podněty - (např. dlouhodobá vnímá bolest - zvyk časem, ale vnímá ji; silná - není adaptace).
Duhy počitků:
  • Smyslové - zrakovém čichové, kožní, sluchové, chuťové
  • Kinetické - pohybové
  • Rovnovážné (polohové)
  • Orgánové

Kvalita čití závisí na:
  1. Anatomickofyziologickém stavu analyzátoru
  2. Na intenzitě počitku
  3. Na stavu CNS a skutečností vědomí
Vnímání
  • je komplexnější než počitek, skládá se z více počitků
  • je to smyslový odraz vnějšího světa
  • výsledkem procesu vnímání jsou vjemy
VJEM = odraz podnětů a jevů jako celku (např. vjem jablka - vnímáme jeho barvu , tvar, vůni, chutě, velikost)
Vjem může být výsledkem činnosti:
  • Několika analyzátorů - např. vjem jablka - současnost zrakového, sluchového, hmatového, čichového analyzátoru.
  • Jednoho analyzátorů - vjem kmity - zrakový anat.tvar, velikost, obaly, listy
Vlastnosti vnímání
  1. Celistvost - je to smyslový odraz vnímaného podněty jen jako celku (např. dům, auto,…)
  2. Výběrovost - na receptory - velké množství podnětů, nejde je vnímat všechny - vybíráme jen některé soustředíme se na vyčleněný objekt (přesnost), výběrovost je ovlivněna zájmy, potřebami, citovým vztahem
  3. Zaměřenost - vnímaný objekt (FIGURU) odlišujeme od pozadí na kterém se nachází
- čím více vnímaný podnět kontrastu je s pozadím (velikost, barvou, pohybem,..) tím je
lépe vnímán
- čím více s pozadím splývá, tím je jeho vnímání těžší (vojenské maskování)
  1. Zapojení minulé zkušenosti =APERCEPCE
- čím větší zkušenosti máme o objekt, který vnímáme, tím přesnější je naše vnímání
- např. nemocný - příznak cukrovky, lepší orientace lékaře než sestry
- novou zkušeností dotváříme, doplňujeme vjem - např. černé skvrny . siluety psa =
PAREIDOLIE.
  1. Dotváření vjemu = PREGNANTNOST
- princip doplňování . doplnění chybějících částí celku na úplný celek
- princip dobrého tvaru - upravování vnímaného předmětu do dobrého tvaru -
zploštělý kruh = dokonalý
- minulá zkušenost - korekce nepřesnosti vjemů - hůl ve vodě . vnímána jako
nalomená, x vědomosti - korekce
Smyslové klamy
Příčina - klamaji smysly
  • mozek neoprávněně zpracovává informace (vizuální)- zrakové, sluchové, (st. 87), méně hmatové, čichové
  • ve stavebnictví, v nemocnicích - barva pokojů - modrá - chlad, žlutá - teplá, hnědá - teplá, útulnost → zdravý člověk si je uvědomuje a využívá je.
Rozdíly ve vnímání u osob
Kvalita, bohatost vjemu záleží na:
- Stavu smysl. orgánu (nevidomí, neslyšící)
- celkovém stavu NS (únava, ospalost, poruchy mozku, alkohol, drogy)
- na předchozích zkušenostech, znalostech o daném vjemu (sestra - příznaky chorob x laici)
- na zájmu o okolí
Kompenzace nedostatků ve snímání
  • Smyslová kompenzace - např. nevyvinutí či poškození jednoho smyslového orgánu (např. sluch), kompenzujeme nedostatek jiným smysl.orgánem (hmat, zrak).
zvláštnosti vnímání
1. SYNESTÉZIE
Vjemy v oblasti jednoho analyzátoru - např. sluchového, doprovázejí počitkový vjem analyzátoru (např. zrakovém), př. určité tóny vyvolávají světelné představy.
2. PSEUDOILUZE (NEPRAVÉ ILUZE)
- Vjemy vyvolané podnětem, kterému neodpovídají, člověk si připouští, že jde o zkreslené vnímání, výtvor fantazií
- nejedná se o chorobný jev, člověk je schopen nesprávnost vjemu korigovat.
Příčiny: objektivní - zhoršené podmínky pro vnímání - např. šero, mlha (např. za šera kmen, strom vnímáme jako zvíře, člověka)
Psychické - psychické stavy (např. únava, strach) → pseudoiluze např. večer při strachu - vnímáme zvuky nebezpečných lidí.
Poruchy vnímání
1. Kvantitativní
2. Kvalitativní
Ad 1. a) Snížené vnímání - v důsledku nemoci, únavy, poruchy vědomí, drog, vjem ztrácí
pružnost, trvanlivost.
b) Zvýšené vnímání - dočasné drogy, alkohol, léky
Ad 2. a) Iluze - chorobný stav, jedná se o zkreslené vnímání skutečných podnětů nemocný je
subjektivně přesvědčen o subjektivnosti vnímání
- příčiny - duševní či tělesné chorobné stavy (horečky), např. údery kladiva - střelba
- malba na stěně - znetvořené zvíře
- iluze zrakové, sluchové, pohybové apod.
b) halucinace . vjem bez současného vnějšího podnětu, jsou to chorobné představy bez
objektivního vnějšího podnětu, člověk je přesvědčen o jejich objektivní skutečnosti
(např.slyšené hlasy, vidění myšek apod.)

Čití a vnímání

4. ledna 2009 v 9:34 | Maruška =) |  Psychologie

Smyslové orgány umožňující odběr informací. Odpovídající části v mozku provádějí vyhodnocování. Smyslové orgány jsou specifikovány na přijímání různých druhů podnětů (podněty zrakové, sluchové, dotykové, apod.).
Smyslové orgány obsahují receptory (buňky specializované na příjem určitého podnětu).
Mezi základní smyslové orgány patří - orgány zraku, sluchu, čichu, chuti, hmatu, patří zde i dojmy rovnováhy a pohybu a končí čití (teplo, bolest, chlad, vibrace).
Smyslové orgány nám umožňuje vnímání.
Vnímání je psychický proces, kterým poznáváme to, co v přítomném okamžiku působí na vaše smyslové orgány. Výsledkem vnímání jsou počitky a vjemy.
Počitek = odraz jednotlivého zvratu předmětu nebo působícího na smyslový orgán - např. počitek tepla, nakyslé chuti.
Využití počitků - v lékařství - doplnění zpestření diagnózy, např. neuralgie - ostrým,studeným, teplým předmětem, zjišťované končí citlivosti.
Počitkové prahy:
Nepociťujeme všechny podněty působící na vaše receptory (např. jemné prachové částice)
Dolní podnětový (počitkový) práh = nejmenší intenzita podnětu, která už vyvolává počitek.
Podprahové podněty = podněty nižší intenzity, které už nepociťujeme.
Horní podnětový práh = podněty vyšší intenzity, které ještě vyvolávám příslušný počitek
Nadprahové podněty = podněty vyšší intenzity, které nepociťujeme příslušným receptorem, nebo které pociťujeme už jako bolest.
Rozdílový podnětový (počitkový práh) - nejmenší rozdíl mezi 2 podněty téhož druhu, který ještě umožňuje podněcovat rozdíl mezi počitky, které tyto podněty vyvolaly.
Smyslová citlivost - schopnost lidí pociťovat podněty s prahem velmi nízkým pocitovým prahem a rozlišovat podněty s nejmenším rozdíl. Pocitem (např. pracovníci v textil. Odvětví rozlišují 30 i více odstínů černé barvy x laici jen 3 odstíny).
Smyslová adaptace - analyzátory se přizpůsobují na podněty, které na ně právě působí (např. přechod z osvětlené místnosti do tmavé.
Zákon kontrastu - při náhlé změně intenzity podnětu se zpočátku intenzita nového podnětu zdá větší, či menší než jaká ve skutečnosti je (např. ze studené vody do teplé vody - "zpočátku teplá voda je vřelejší, než opravdu je".

Psychické procesy a stavy osobnosti

4. ledna 2009 v 9:33 | Maruška =) |  Psychologie

Lidé se liší v psychických procesech a stavech (ve vnímání, v myšlení, řečí v představách, citovými prožitky, pamětí apod.)
Psychické projevy jsou funkcí mozku. ( poznáváme jimi svět, stav vašeho organismu)
Rychlé procesy se vzájemně prolínají a ovlivňují. (např. Vnímáme okolní svět a zároveň přemýšlíme o tom, co jsme viděli,slyšeli, citově prožíváme to, co na nás působí…)
Třídění psychických procesů:
  • poznávací procesy
- vnímání představy, fantazii, myšlení, a řeč
  • procesy paměti
- zapamatování, uchování, vybavení
  • motivační procesy
- procesy citové a volné
Psychické stavy:
  • stavy pozornosti
  • citové stavy

Učení

4. ledna 2009 v 9:32 | Maruška =) |  Psychologie

Učení je proces získávání zkušeností v průběhu celého života jedince = širší vymezení.
Umožňuje člověku přizpůsobit se změnám přírodním a společenským.
Učení může být pod vedením učitele, nebo se děje samovzdělávání, sebevýchovou
V užším vymezení = učení je záměrné (cílevědomé) a systematické získávání vědomostí, dovedností návyků i forem a osobních vlastností.

Obsah učení:
1.Vědomosti = pochopená a zapamatovaná fakta, vztahy, mezi nimi (v podobě pojmů, vzorců apod.)
- osvojení ve vyučovacích předmětech, mimo školu, četbou,…
2.Dovednosti = získané pohotovosti správně, rychle s nejmenší námahou vykonávat určitou činnost na základě osvojených vědomostí a praktických zkušeností.
a) senaomotorické - kreslení, psaní, aplikace injekcí, odběry (spojení pohybu + smyslového vnímání)
b)intelektové - řešení matematických úloh, aplikace pravopisných pravidel
c) sociální - společenské formy chování, osobnostní vlastnosti
3.Návyky = zautomatizované návyky určité činnosti, které se dosáhne mnohonásobným opakováním, př. psaní na počítači.
4.Zvyk = vnitřní tendence v určité době nebo za určitých okolností vykonávat určitou činnost, př. mýt si ruce před jídlem, po odběru, přicházet včas do práce.
Typy učení
1.Mimovolné (náhodné, příležitostné) - učíme se bez zvláštního záměru, probíhá náhodně, př. při hře, běžné činnosti, dítě -cizí řeš v cizojazyčném prostředí bez styku s jinými dětmi, různé způsoby chování mimovolným napodobováním., hlavně v dětství
2.Záměrné - naučit se něco je vytyčeným cílem, sebevzdělávání, školní učení
3.Mechanické (MEMORÁLNÍ) - doslova bez myšlenkových operací, bez logické paměti, př. vyjmenovaná slova, životopisné údaje…
4.Logické - vyhledávání souvislosti, vztahů, pochopení…
Učení ovlivňuje (činitelé učení)
Činitelé učení = vlivy které působí na učícího si, ať už v kladném či záporném smyslu.

A činitelé související s učícím se jedincem
1.Tělesný stav - tělesná svěžest x únava, nemoc
2.Psychický a citový stav (nálada) - příznivé citové napětí x nedostatek sebedůvěry
3.Stupeň intelektuálního vývoje, úroveň rozvoje myšlení paměti.
4.Vliv charakterově volných vlastností, př. důraznost, houževnatost x nepořádek, povrchnost
5.Poznání a vyučování relativních typových zvláštností
6.Stupeň rozvoje schopností - obecných i speciálních, př. v cizích jazycích, v matematice…
7.Motivace - pohnutka k učení
8.Aktivita učícího
9.Subjektivní vztah učícího se k učební látce, př. oblíbené neoblíbené předměty.

B Činitelé související se situací, ve které se učení uskutečňuje
1.Neodhalená prostředí, kvalita vzduchu, osvětlení, nehlučnost, správné středové učení a odpočinku, předcházející a následující činnost

C Činitelé související s učebním materiálem
1.Organizovanost, souvislost smysluplnost učebního materiálu (př.dějepis, báseň) x neorganizované izolovanost (př. vyjmenovaná slova, vzorce, apod)- snadněji, trvalejí se osvojuje - organizovaný smysluplný učební materiál.
Podmínkou úspěšného učení - vnést do učebného materiálu maximální smysl.
2.Postupnost, či nepotřebnost učebního materiálu.
3.Pestrost, zajímavost látky.
4.Rozsah učební látky.
5.Opakování - s rostoucím počtem opakováním = ↑se kvalita osvojení látky opakováním:
a)rozloží v čase - je účinnější
b)soustředěné
Efektivnost soustředěného a rozloženost opakování.

Efektivnost učení záleží na použitých metodách
  1. metoda celková = opakování čtení (opakování) celého učebního materiálu
  2. metoda dílčí = rozčlenění na samostatné celky, postupně si je osvojovat.
  3. metoda kombinovaná = orientačně, přečtení (1-2x), učivo rozdělit do celků, zvlášť je osvojovat.
V závěru souvislosti pak celou látku zopakovat.
→ NEJEFEKTIVNĚJŠÍ JE KOMBINOVANÁ METODA- prostředkem proti zapomínání je opakování→aktivně opakovat→seznámit se s učivem reprodukovat ho vlastními slovy (s učebnicí pak i bez hledat vztahy,s odvislosti, jeho využití apod.

Fantazie (obrazotvornost, představivost)

4. ledna 2009 v 9:31 | Maruška =) |  Psychologie

Fantazie = psychický proces, který vytváří obrazy předmětů a jevů v relativně nové podobě.
Základem fantazijních představ jsou: dřívější zkušenosti, vzpomínkové představy, znalosti, dovednosti.

Fantazijní představy jsou zaměřeny do:
1. minulosti (např. představa postavy z historického románu)
2. současnosti (např. představa potápěče, který sleduje život pod mořem)
3. budoucnosti (např. představ zítřejší praxe apod.)
Druhy fantazie
1.Bezděčná, neúmyslná fantazie - obrazy vznikají samovolně, bez záměru - př. vyprávění někoho - báječná představa příhody.
- snění v bdělém stavu - uletět do vnitřního světa, ve kterém je dobře (vyřeší zde své problémy, splní si přání, hledá únik z nepříjemných situací)
Snění - význam (kladný) → mobilizační = jednání člověka ovlivní psychický stav
-význam (negativní) → někdy zveličování nepříjemností, vcítění jen do prázdného od reálného života odleženého blouznění ("snílek") sněním bez jednání nic nevyřešíme
- snění ve spánku - podobné snění v bdělém stavu není tu přímý původ v reálné skutečnosti
- většina center nejvyšší části ústřed. soustavy jsou v útlumu, chybí vědomá kontrola, psychické činnosti.
- podstata snů - dosud nevysvětlena, jsou ale potřebné - uvolňují nahromaděné napětí.
2.Záměrná fantazie - řídí se vědomým záměrem - př. představa vašeho nového svetru, příští dovolené, praxe v nemocnici
- cíl vytknutý ve fantazii je dle může od konečného výsledku lišit (reálné možnosti + nepředvídatelné okolnosti)
-tvůrčí fantazie - vnesení do činnosti něco nového, originálního, př.technické vynálezy - model nového stroje, zlepšení vývojového postupu, v běžném životě- např.úprava zahrádky, plánované vlastní ošetřovatelské činnosti (oše proces).

Představy

4. ledna 2009 v 9:30 | Maruška =) |  Psychologie

Představa je psychický proces, který zobrazuje předmět nebo děj, který v daném okamžiku nepůsobí na naše smysly (např.vybavení nepřítomné maminky, hlasy oblíbené zpěvačky, chutě mléčné čokolády…).
Obsahem se shodují s vjemy. Jsou konkrétní zachycují skutečné předměty jevy. (např.vnímali jsme východ slunce - můžeme si ho pak kdykoliv představit).
Od vjemů se liší, tím, že jsou méně jasné útržkovité nestálé.

Druhy představ:
1.Vzpomínkové (představy paměti)
2.Fantazijní

ad 1.Vzpomínkové- vybavování zážitků přibližně v té podobě, jak jsme je vnímali a zapamatovali si je.
- u jednotlivých lidí se liší, když se týkají stejného objektu.
a) jedinečné - představa konkrétního předmětu, jevu, př. vlastní matky, šatů
b) obecné - schématické obrazy předmětu a jevů, chybí znaky patřící jednotlivému předmětu, př. představa psa jako takového, člověka
Představit je možno - vnitřní pocity (př.představa pocitů při čekání na zkoušku)
  • zážitky při činnosti, při četbě, sledování filmu,..
ad 2.Fantazijní (obrazotvorné) - přetváření původních představ do nových podob
- "obrazy toho co, jsme dosud neprožili"

Typy představivosti
- u mnoha lidí převládá představivost v některé oblasti, např. zrakové, sluchové, či pohybové.
1.Zrakový (vizuální) typ - zrakové představy dominují nad ostatními
- snadné zapamatování a vybavení si tváří, oblečení, obrazů nazpět, např. malíři
2.Sluchový (auditivní) typ - sluchové představy dominují nad ostatními
- snadné zapamatování, vybavení hlasů, hudby, vyslechnutého výkladu, např. hudebníci
3.Pohybový (motorický) typ - snadné vybavení pohybových představ
- co si člověk sám napíše, nakreslí, činnost, kterou sám vykoná, např.sportovci, tanečníci
Vyhraněné typy - vzácně, častěji smíšené typy.

Asociace představ (sdružení představ)
= spojení představ, jedna představa vyvolá jinou, a ta zase další, např. rozhlas - zpěvák - známá píseň - představení koncertu - představení atmosféry
Asociační zákony- vyjadřují určité zákonitosti, které se objevují vybavování představ
1.Zákon podobnosti a kontrastu - vybavování představ, které jsou podobné či protikladné, př. vysoký člověk, představa stejně vysokého, či nápadně malého, kterého jsme viděli.
2.Zákony dotyku v prostoru a čase - zvýšená tendence vybavování představ, které vnikly do vědomí na témže místě, či v témže čase, př. opakovaná návštěva divadla - vzpomínka na hru, kterou jsme v něm viděli.
3.Zákon novosti -novější představy se vybavují lépe a častěji než starší!
4.Zákon častosti - častěji vybavované představy mají větší tendenci vybavovat se u vědomí než ty, které se vybavují méně často.
Představy vyvolávají změny ve fyz. činnosti různých částí organismů ( př.představa jídla - slinění, maminky - uklidnění, vrzání zubů - neklid, bušení srdce, ↑ TK).Změny si někdy neuvědomujeme, možno je zachytit proto přístroji, někdy jsou výrazné- př. zčervenání, zrychlení dechu, zrychlení peristaltiky střev...

Pozornost

4. ledna 2009 v 9:29 | Maruška =) |  Psychologie

Pozornost je psychický stav, který se projevuje zaměřeností a soustředěností vědomí na určité vnější a vnitřní podněty a na určitou činnost.
Soustředěnost
a) kolísavá, rozptýlená - př. Očima kloužeme po řádcích knihy, neuvědomuje si, ale co čteme.
b) úplná- př. při čtení napínavé knihy nevnímáme, co se děje kolem nás.
Zaměřenost - Neodrážíme ve vědomí všechny podněty, které na nás působí, ale vybíráme si pouze některé z nich. Podněty označujeme jako podněty pozornosti.
Předmětem pozornosti:
  1. jevy vnějšího světa - př. obraz, osoba, zvíře
  2. podněty z vlastního organismu - př.bolest, hlad, radost, strach
  3. vlastní činnost a chování, vlastní prožívání - př. obsah vzpomínek
Druhy pozornosti
  1. Neúmyslná, mimovolná - vzniká na základě zvláštnosti působících podnětů.
Př. podněty vnějšího prostředí, jejich a) síla - př. výstřel v noci
b) velikost - př. zámek, hrad
c) nevšedností - př. účes model šatů, účes
d) kontrastnost - př. malý x velký muž
e) zajímavost - př. napínavý příběh
f) pestrost . př. květiny
2) Úmyslná, zářená - vzbuzována, udržována vůlí, cílem, motivací
- př. učení, výklad učitele
3) Pomyslná - nejdříve vyvolaná vůlí - úmyslně, později udržována zajímavostí podnětu.
Př. povinná četba - čtení knihy, pól zajímavostí, jejím obsahem, dějem.
4) Vnější - zaměřena ven
5) Vnitřní - zaměření na vlastní duševní život

Vlastnosti pozornosti
  1. Intenzita - síla pozornosti
  2. Stálost - délka pozornosti, na týž předmět nebo činnost. Stálost je udržována zájmem o činnost a myšlenkovou aktivitu.
  3. Kolísání - přenášení pozornosti z jedné části vnímaného předmětu na druhou (váza x prohl.)
  4. Rozdělování - rozdělení pozornosti na více podnětů -př. řidič
  5. Rozsah - jak mnoho podnětů zachytíme najednou
  6. Přenášení - přenášení pozornosti z jednoho předmětu na druhý
Činitelé ovlivňující pozornost
A Činitelé zvyšující pozornost
1) zájem - koníčky
2) pozitivní motivace k činnosti
3) kladné "pozitivní" psychické stavy - př. veselost, svěžest
4) vůle
5) Dočasně povzbuzující drogy - káva, čaj
B Činitelé snižující pozornost
1) Špatný zdravotní stav - př. bolest
2) Únava, nedostatek spánku
3) Nesprávné návyky - dělání více věcí najednou, odkládání povinností, nepořádek, špatná
organizace práce.
4) Velký hluk v prostředí - silný hluk, hlasitá hudba
5) Některé léky - alkohol
6) Negativní psychický stav - př. afekt, nevyřešený konflikt

Roztržitost = nesoustředěnost, člověk je silně zaujatost nějakým úkolem, problémem, nedokáže přenést pozornost k ničemu jinému - př. vědci, vynálezci, děti, mladiství - silně soustředění na práci, nebo nemají vyřešené problémy. (záleží někam věci, pak je nejdou tam, kde je vůbec nečekali)
Náměty pro zlepšení soustředění pozornosti
  1. Den předem (večer) rozvrhnout si činnosti na následující den.
  2. Z pracovního místa odstranit všechny předměty. Které rozptylují pozornost.
  3. Dělat věci v pořadí dle důležitosti.
  4. Dokončit započatou práci - neutíkat od načaté činnosti k druhé.
  5. Odstranit rušivé vlivy
  6. V průběhu dlouhotrvající činnosti - dělat přestávky. Duševní práce - např. zacvičit si, vyluxovat, apod. Fyzická práce - posadit se, zaposlouchat se do zpěvu ptáků, zadívat se do koruny stromů apod.
Význam pozornosti pro práci zdrav. asistenta:
1) Musí konat zdravotnické úkony - SOUSTŘEDĚNĚ - př. podávání léků - sleduje co
podává, v jakých dávkách apod.
2) Při déletrvajících zdrav. Úkonech - důležitá stálost pozornosti - př. práce pracovníků na
operačním sále.
3) Při některých výkonech je nutno přenášet pozornost př. odběr krve . pozornost na výkon,
ale i na pacienta.

Paměť

4. ledna 2009 v 9:28 | Maruška =) |  Psychologie

Paměť= psychický proces odrazu minulého prožívání a chování ve vědomí člověka
Fáze paměti:
Zapamatování - vštípení do paměti
Pamatovaní - uchování v paměti toho, co do ní bylo uloženo
Vybavování - vybavení toho, co bylo uloženo a uchováno
1)Zapamatování
V mozkové křese vytvářejí stopy a dočasné spoje.
Opakovaným působením podnětu se spoje upevňují zapamatovaní:
neúmyslné (bezděčné) - zapamatování něčeho, často bez úsilí - např. co má pro nás význam, co nás zaujalo, co je silně citově podbarveno.
úmyslná (záměrná) - chceme si něco zapamatovat - např. ve škole
mechanická - učení se opakováním, často bez snahy o pochopení - báseň, matematické vzorce, slovíčka
logická - založená na pochopení vzájemných vztahů mezi jevy - Jak jedno s druhým souvisí apod.
- poznatky se osvojují rychleji než mechanickým opakováním, méně je pak zapomínáme
2)Pamatování - uchování v paměti
Etapa od zapamatování do vybavení
Proces zapomínání - tj. že se povaha zapamatovaného menší, menší se i náš vnitřní vztah k zapamatovanému.
Změny jsou v kvalitě (v přesnosti) zapamatovaného, ve struktuře - věci se nám pak vybavují jinak, vypadávají některé služby a v pohotovosti vybavování.
Zapomínání - je nejrychlejší po zapamatování, v prvních hodinách.
- proti zapomínání - opakování
. - cvičení paměti
Negativní význam zapomínání - ztráta vědomostí, způsobí chování, návyků kladný význam
Zapomínání nepříjemných tragických zážitků
3)Vybavování
- děje se různými způsoby:
a) reprodukce - zapamatování a vybavení se shoduje, př. datum narození, básnička
b) znovupoznání - na základě podnětu, který nám vybaví již poznané
- př. začnu číst knihu, pak si uvědomím, že jsem ji už dříve četla.
c) vzpomínání - obvykle na dotaz - učitel x žák, pomocné otázky
Rozpomínání
Různé cesty:
vybavit si, s čím, to souviselo na co si chceme vzpomenout
listování v knihách, ve slovník
vzpomínání na jméno - postupně písmena abecedy, přestat usilovně na chvíli vzpomínat, zabývat se jinou činností.
mnemotechnické pomůcky
Individuální rozdíly v paměti:
rozdíly v rychlosti zapamatování, pohotovosti, vybavování, rozsahu, pružnosti zapamatování a vybavování, stálosti pamatování
vlastnosti paměti - závisí na věku, stáří - snižuje se vštípivost do paměti, pohotovost vybavování nových poznatků se snižuje, starší zážitky - vybavování zachováno
Mladší věk - zapamatování, vybavování- rychlejší, stálost, pamatování je menší.
Typy paměti:
Dle rychlejšího, snadnějšího zapamatování a vybavování rozlišujeme 4 typy paměti:
1.typ zrakový (vizuální)
více si zapamatuje to, co vidí, co si přečte, prohlédne
2.typ sluchový (auditivní)
více si zapamatuje to, co slyší.
3.typ ohybový (motorický)
rychle se naučí, pracovním dovednostem, sportovním dovednostem, tanci
4.typ slovní (logický)
nejlépe se pamatují a vybavují myšlenky, pojmy, úsudky v přednášce, nebo v odborném článku
Podmínky úspěšného vybavování
Faktory ovlivňující úspěšnost:
1) Okamžitý tělesný a psychický stav - zdraví, svěžest, pohoda
ztíženo únavou, nemocí, neuspokojením biolog. potřeb apod.
2) Kvalita osvojení - podporuje ji logická paměť, myšlení, opakování aplikace do praxe.
3) Využívání individuálních zvláštností poznávacích procesů- představivost, vlastní paměti, zvláštnosti myšlení
Rozvíjení paměti:
cvičením
činností
kvízy, rébusy, křížovky, účast na soutěžích
Poruchy paměti
Hypermnézie - ↑ frekvence paměti
- ↑ činnost je omezena jen na určité zážitky na úkor ostatních - př. chvilková náladovost - pamatuje si citové zážitky
Hypomnézie - ↓ frekvence paměti
- ↓ výkon paměti co do síly, do hloubky nebo ↓ vštípivost, uchování, vybavování.
- př. nemocný si nevzpomene na své jméno, na potřebné slovo apod.
Amnézie - částečná, či úplná ztráta paměti
- v paměti - "mezery" na určité časové úseky či obsahy, př. úraz mozku - náhlá ztráta paměti - pamatuje si to, co bylo před úrazem apod.
Dysmnézie (paramnézie) - porucha pružnosti a určitosti
Př. autohavárie - mezery v paměti nepřesnými vzpomínkami.
Konbabulace - nepřesné události pokládá za prožité.
Úloha paměti pro ZA:
  • pro výkon povolání ZA důležitá: pružnost, šířka zapamatování
  • délka uchování v paměti
  • pohotovost vybavování - př.pamatovat si příznaky onemocnění, léky, postup při ošetřovatelských výkonech apod.
  • důležitá i mechanická paměť - př. názvy léků
  • důležitá i logická paměť - př. vztahy mezi příznaky onemocnění….

Myšlení

4. ledna 2009 v 9:28 | Maruška =) |  Psychologie


Skutečnost (věci a jevy) poznáváme dvojí cestou:

  1. vnímáním - smyslové poznání, konstatovaní faktů
  2. myšlením - poznání rozumové, objevujeme příčinu
- rozumové poznání je kvalitnější vyšší stupeň poznání

Myšlení = rychlý proces, kterým zprostředkovaně poznáváme obecné a podstatné vlastnosti předmětů a jevů a vztahy mezi nimi.
Co nám umožňuje myšlení:
- Poznávat podstatné vlastnosti a stavy jevů skutečnosti
- Cílevědomě usměrňovat praktickou činnost
- Řešit úlohy
- Předvídat chod událostí
Tvoření pojmů
Základní formou myšlení je POJEM
- myslíme v pojmech
POJEM = obecná představa, vyjadřuje základní podstatné vlastnosti předmětů jevů, osob.
Např. pojem loď = co je společné a podstatné pro všechny lodě = prostředek k dopravě osob a zevně ve vodě.
Pojem se vyjadřuje slovem, či skupinou slov - např. nákladní loď, auto, střední zdravotnická škola
Pojmy předcházejí vývojem.Malé děti nejsou schopny vymezit pojem. Jeho obsah vysvětluje některým charakteristickým rysem ze své zkušenosti, např. pojmy: polévka - jí to, co se jí,
Loď - je to, co houká a má kormidlo. Na různých stupních svého vývoje a vzdělání chápe určitý pojem jinak.

Vztahy mezi pojmy:
1.Vztah nadřazenosti
Psací potřeby = pero, tužka, pastelka
2.Vztah podřazenosti
Tepny, žíly, vlásečnice = cévy
3.Vztah souřadnosti
Smrk, modřín, jedle,..
4.Vztah podobnosti
Plot x ohrada, současník x vrstevník
5.Vztah protikladný
Mír x válka, malý x velký.

Myšlenkové operace:
V průběhu myšlení probíhají myšlenkové operace - řešení, třídění, srovnávání, analýza, syntéza, abstrakce, konkretizace, zobecnění, např. sestra řadí léky dle abecedy.
1.Řazení - např. řazení kostek od největší k nejmenší
2.Třídění - třídění kostek dle velikosti, barvy, tvaru
3.Srovnávání - která kostka je větší, která je menší apod.
4.Analýza - oddělení jedné vlastnosti od jiných (velikost, barva, způsob užití)
- myšlenkový rozbor do částí
5.Syntéza - opak analýzy, myšlenkové sjednocení, spojení části v celek . např. stanovení dg. Provedení různých úkonů, vyšetření (krev, moč, RTG,...) → syntéza všech údajů → DG = stanovení diagnózy
6.Abstrakce - vyčleňujeme obecné a podstatné vlastnosti předmětů a jevů a pomíjíme vlastnosti nepodstatné, např. oběd pro přátele - uvažujeme pro kolik osob máme prostřít, ponecháváme stranou jména osob, jejich věk, zaměstnání, bydliště.
7.Konkretizace - opačná operace než abstrakce, poznávání toho, co je pro daný jev jedinečné.
Např. konkretizace toho, co připravíme k obědu, jak prostřeme stůl, přechod od obecných pojmů k pojmům podřazeným až k návazné představě, např. obratlovec - savec - býložravec - králík.
8.Zobecnění - vytvoření obecného pojmu na základě zjišťované o spojování společných vlastností předmětů, jevů
Např. vytvoření pojmu ovoce (hruška, jablko) - jsou to plody, které rostou na stromech, jíme je, dozrávají v létě.

Myšlenkové operace probíhají
- Vnější pohybové činnosti
- V tiché či hlasité řeči

Druhy myšlení
Praktické - úkol, problém řešíme praktickou činností
Konkrétní názorné - problém řešíme pomocí konkrétních představ.
Např. cesta do Ostravy - představa různých dopravních prostředků, délka trasy.
Konvergentní sbíhavé) - v případech, které mají 1 řešení
Divergentní (rozbíhavé) - v úkolech majících více řešení

Vlastností myšlení:
Myšlení je vždy myšlením určitého konkrétního člověka a přesto u lidí rozlišujeme vlastnosti myšlení, kterými se navzájem od sebe liší - jinde si duální zvláštnosti myšlení:
1)Hloubka - schopnost postihnout to podstatné
2)Šířka - obraznost - schopnost postihnout vzájemné příčiny souvislosti, xxx
3)Přesnost - schopnost jasné formulace myšlenek, dodržování logických postupů
4)Pružnost - hledání nových originálních postupů
5)Rychlost nebo pomalost - rychlé je lepší, pokud je přesné (v rychlosti myšlenek mezi lidmi existují rozdíly)

Řešení problémů:
- probíhá třemi způsoby:
a) využitím předchozích zkušeností - př. setkání s úlohou, kterou jsme již řešili, pro něž známé postup, pravidlo, vzorec - např. řešení úlohy z matematiky, ale i běžné situace.
b) v situacích, které jsou pro člověka nové, s kterými si v ten okamžik neví rady, když chce úkol vyřešit rychle, či je silně citově rozrušen, př. hledá správný klíč k zámku, zkouší jeden po druhém, nebo když člověk založí někde nějakou věc a nemůže jí najít.
→ důležité - uklidnit se, promyslet si postupy vedoucí k cíli.
c)rozborem problémové situace
viz fáze řešení problémů

Rady pro řešení problémů:
  1. Zvážit, v čem je podstata problému
  2. Nepřistupovat k řešení unáhleně, při rozrušení odložit řešení, zabývat se chvíli jinou činností.
  3. Uvažovat nahlas, co nás napadne napsat na papír (i nápady, řešení)
  4. Využít předchozí zkušenosti s podobným problémem, hledat v paměti, v příručkách, sešitech, ptát se lidí!
  5. Při chybě v postupu nepokračovat,ale pátrat po jiném způsobu řešení
  6. Nebát se i nových originálních řešení, nápadů
  7. Nenechat problém nevyřízený v očekávání, že to čas nějak vyřeší. (bude tížit nepřinese pocit uvolnění).

Fáze řešení problému:
  1. Střetnutí se s problémem
  2. Příprava na řešení problému
  3. Vlastní proces řešení problému
  4. Nalezení řešení, či konstatování neúspěchů
  5. Konečná kontrola, či zdokonalení řešení

Ad1) objevení se problému (motivace k překonání, doplnění informací o problému)
Ad2) přípravné činnosti k řešení - pomůcky, rozdělení problému na drobnější úlohy, stanovení postupnosti, jejich řešení, vytyčení hypotézy řešení.
Ad3) Prověřování vytyčených hypotéz, řešení, vylučování nesprávných
Ad4) pocit uvolnění, uspokojení = při úspěchu
Ad5) Dodatečně ověření správnosti řešen, či jeho zlepšení.

Poruchy myšlení
  1. Dynamické
  2. Struktury
  3. Obsahové -náplně

Ad1) zpomalené - útlum myšlení zastavuje se, nic ho nenapadá
zrychlené - myšlenkový trysk - přechodný myšlenkový příval
myšl.závaz. - zastaví se v řeči, nepokračuje dál.

Ad2) perseverační- opakuje několikrát slovo, věty, porucha IQ, mozku
nevýpravné - říká různými slovy totéž, porucha IQ
zabíravé - přerušování myšlenky nepodstatnou myšlenkou
nesouvislé - myšlení se skládá ze slov, které nemají souvislost

Ad3) obsedantní, vtíravé - do vědomí se vtírají myšlenky proti jeho vůli
vztahovačné - přepisuje lidem, událostem nesprávný význam, ohrožují ho.
Myšlenkové bludy - mylná přesvědčení, je přesvědčen o jejich pravdivosti.

Vrozené vlastnosti osobnosti

4. ledna 2009 v 9:24 | Maruška =) |  Psychologie
Táááák a to že jsem lajdák ke konci školního roku, to už jsem mylsím říkala, a tak tady je další důkaz... našla jsem ještě jednu nepřepsanou přednášku od učitelky... a tudíž jeden zápis ze druháku všem chybí =). Ale asi mě to nějak moc neštve... a věřím, že stejně jako mě, to nikoho netankuje =).
Takže až to dopíšu, tak to sem opět dám... =).


Postoje

4. ledna 2009 v 9:23 | Maruška =) |  Psychologie
Postoje jsou také součástí charakteru.
Postoje = relativně ustálené systémy pozitivních nebo negativních hodnocení určitých předmětů, situací, osob, apod.
  • je v nich zastoupená rozumová, citová a iracionální složka (nevědomá, rozumem nepochopitelná) což způsobuje, že se postoj často nedá vysvětlit - např. k rodičům, k manželství, k trestu smrtí, apod.
  • postoje se promítají do reakcí (jednání a chování) člověka, předem předurčují kladnou či zápornou reakci na určité podněty, jednat pro či proti např. ustálený postoj k rasové otázce, trestu smrti předem předurčuje, jak se člověk zachová při řešení těchto otázek.

Druhy postojů:
  1. Přesvědčení: převládá, racionální, poznávací složka
  2. Předsudky: převládá iracionální, poznávací složka bez přesvědčivých argumentů.
  • existují předsudky vůči někomu, něčemu, bez přesvědčivých argumentů- např. proti rasám, náboženství bez kritického prověření.

Člověk se s postojem nerodí. Utvářejí se v průběhu života, na základě zkušeností. U každého jsou jiné, závisí na prostředí, ve kterém žije, na výchově, na vzorech (rodiče, učitelé, žáci) na zkušenostech. Mohou se v průběhu života měnit, mohou přecházet i do protikladů (např. náboženství → ateismus)
Každý člověk má určité hodnoty - práci, zdraví, vzdělání, světový mír, poctivost,...
Postoje jednotlivce k těmto hodnotám = hodnotová orientace. Člověk má určitý postoj k určitým hodnotám = tvorba žebříčku hodnot.

Ideály
  • vznešené, vysoké, vzorové cíle, o jejichž dosažení člověk usiluje (ideálem je vzor člověka, jeho vlastnosti, chování, apod.)
  • ideál obsahuje mají jednotlivci, společenské skupiny, třídy, národy.
  • Systém těchto společens, ideálů je IDEOLOGIE
Obsahem je koncepce života ve společnosti apod.
  • Ideály jsou pro osobnost, příznačné z hlediska obsahu - někteří lidé - majitel, pohodlí, prestiž, nezávislost x jiné lidé - konat dobro, pomáhat, být užitečný.
  • Ideály symbolizují morální profil člověka.

Charakter

4. ledna 2009 v 9:22 | Maruška =) |  Psychologie
= soubor psychických vlastností osobnosti, které se projevují v jeho chování, tvoří morální profil osobnosti.
  • charakter je souhrnem vlastností kladných a záporných.
  • Je získaný učením, zkušenostmi, výchovou ve společnosti, kde vyrůstal.
  • Začíná se formovat asi ve 3 letech, kdy dítě začíná zpracovávat mravní normy - nejdříve se jim přizpůsobuje pasivně a řídí se podle nich, protože musí. Teprve později se řídí dle těchto norem, protože chce, stanou se jeho vnitřním přesvědčením.

Struktura charakteru
  1. světonázorové vlastností
  • názory na nejzávažnější otázky: na původ, smysl života, existenci člověka, uspořádání společnosti.
  1. mravní vlastnosti
  • vztah člověka k morálce, čestnosti, mravnost, upřímnost, spravedlnost, pravdomluvnost x nemravnost, podlost, prolhanost, neupřímnost.
  1. pracovní vlastnosti
  • vztah k práce - pracovitost x lenost, důsledné slnění úkolů x nedbalost, odpovědnost x neodpovědnost, svědomitost x nesvědomitost
  1. společenské vlastnosti
  • mezní vztah člověka k jiným lidem, ke společnosti - kladný vztah (afiliace) x záporný vztah (hostabilita), otevřenost x uzavřenost, ohleduplnost x pohodlnost, obětavost x lhostejnost, tolerance x nesnášenlivost
  1. vlastnosti vztahu k sobě samému
  • sebedůvěra x nedůvěra ve vlastní schopnosti, sebepodceňování
  • zdravé sebevědomí x snížené sebevědomí, pocity méněcennosti

Vlastnosti osobnosti

4. ledna 2009 v 9:21 | Maruška =) |  Psychologie
Tuhle přednášku nemám v PC, neb jsem jí pro naší třídu nepsala... Tenkrát jsme měli praktikantku a dostali jsme to od ní nafocené =)...

Ale až bude trochu více času, tak to dopíšu =)


Člověk jako osobnost

4. ledna 2009 v 9:19 | Maruška =) |  Psychologie
Tuhle přednášku nemám v PC, neb jsem jí pro naší třídu nepsala... Tenkrát jsme měli praktikantku a dostali jsme to od ní nafocené =)...

Ale až bude trochu více času, tak to dopíšu =)


Volné procesy

4. ledna 2009 v 9:17 | Maruška =) |  Psychologie
Vůle je psychický proces, kterým člověk řídí své jednání k dosažení
určitého cíle a překonání přitom překážky.

Člověk překážky
(vůle) → cíl

Vůle se uskutečňuje jen u člověka
Lidé, kteří mají pevnou vůli se vyznačují jasným cílem (v životě, v práci). Snaží se ho dosáhnout překonáním překážek a zvýšeným úsilím.
Lidé se slabou vůli mají problém s výběrem cíle. Po jeho zvolení ho nedokáží uskutečnit, hledají výmluvy, omluvy, proč nemohou překonat překážky.

Pevná vůle se projevuje těmito vlastnostmi:
  1. Iniciativnost - přistupuje k práci tvořivě, s chutí
  2. Cílevědomost - člověk má cíl, kterému podřizuje vše ostatní
  3. Rozhodnost - rozhodnutí bez váhání změnit čím, je zde nutná odvaha a schopnost vést odpovědnost (např. lékař)
  4. Samostatnost - člověk jedná bez nápodoby, má vlastní názory
  5. Sebeovládáním - umět přemoci strach, únavu, bolest
  6. Zásadovost - jednání dle pevných mravních zásad
  7. Vytrvalost - houževnatost, překonání překážek
Postoj člověka k plnění úkolu
Při dosahování cílů - důležitý vlastní postoj jedince k činnostem "já chci" nebo "já musím", důležitá je ale MOTIVACE a CHTĚNÍ cíle dosáhnout
Motiv - vnitřní hybná sílá jednání a chování člověka
Motivem je vše, co podnítí člověka k fyzické či psychické aktivitě.
Dělení motivů:
  1. uvědomované
  2. neuvědomované - neuvědomujeme si, proč jsem tak jednala (jednání pudové)
Hodnotová orientace a motivace - dle toho jaký máme motiv, taková je hodnota
orientace a motivace.
Při dosahovaná cíle slovem "já musím" je cesta obtížnější, důvodem je překonání počáteční nechutě. Může nám pomoci pochopit význam uloženého úkolu.

Průběh volného jednání
A jednodušší forma - jasný cíl (nemusí si to jedinec sám vybrat), př. je třeba převléknout lůžko, budu aplikovat injekcí p. Novákové
B Složitější forma volného jednání:
1)První stádium - vytyčení cíle
Volba mezi několika cíli, zvažování pro a proti (není jasný, předem daný cíl) VŠ, Mgr, BC
2)Druhé stádium - posuzování motivu
a) vnějších - od rodičů, přátel
b) vnitřních - proč to chci, co mě to přinese
3)Třetí stádium - rozhodnutí
Po volbě mezi několika cíly i po zhodnocení motivů se jedinec rozhodne pro jeden cíl
Uvědomujeme si cesty k jeho dosažení a i překážky
4)Čtvrté stádium - uskutečnění, dosažení cíle
Kontrola činnosti překonání překážek (správné, nesprávné kroky) korekce.
Kontrola činnosti - důležitá cesta k cíli - během jeho dosahování i po jeho dosažení.
Pocit uklidnění, uspokojení

Při dosahování cíle člověk přemýšlí řeší problémy, uplatňuje fantazijní představy, řeč…
Síla vůle se pozná dle množství překonaných překážek. Po dosažení cíle - uklidnění, pocit uspokojení.

Cvičení vůle (postoj chci)
Zvolit si určitý cíl
Znění cíle - v kladné podobě - př.sladká jídla nahradím ovocem, zeleninou
Předsevzetí - nejbližší hodiny, promyslet postup, činnosti rozdělit na konkrétní body- př. snídaně - horký čaj, v poledne místo zákusku ovoce,..
Při výskytu překážek uvědomit si je, pojmenovat je, zvolit jiný způsob řešení…
Plnit průběžně předsevzetí, neotálet, nehledat omluvy
Vytrvat!
Po zvládnutí drobného celé, snášet zvládnout obtížnější a vzdálenější
Nepoužívat věty DNES SE MI NECHCE, ZÍTRA JE TAKY DEN, TO NEDOKÁŽU.

Poruchy vůle
celkové
částečné

ad1) a) Hyperbulie - extrémně silná vynakládaná na dosahování nepříjemných cíle, př. ublížit někomu vynakládat všechno volné úsilí. A nedá se od něj něčím odradit.
Okamžité volné jednání, bez potřebného zhodnocení.
b) Hypobulie - chorobně oslabená vůle projevuje se sníženou schopností regulovat své rozhodování v důsledku malého volného úsilí.
c) Abulie - vystupňované oslabení vůle, neschopnost volného jednání vůbec.

Ad2) částečně se týkají vtíravého i impulzivního jednání při určitých činnostech nebo oslabení vůle pro určité činnosti.
Př. a) kleptomanie - chorobné a impulzivní odcizování předmětů bez účelu, př. peníze.
b) dromonanie - impulzivní tuláctví

City (emoce)

4. ledna 2009 v 9:15 | Maruška =) |  Psychologie
Vyjadřují prožívání subjektivního stavu (jak se cítíme) a vztahu k působícím podnětům (podněty nás přitahují či odpuzují)
Ke všemu, co poznáváme, co si vybavujeme v paměti, co si představujeme, o čem přemýšlíme, máme vztah - pociťujeme to jako libost (příjemný dojem), nelibost (nepříjemný dojem), nebo lhostejnost.City vyjadřují hodnocení.
Citové protiklady
  • v citech je vyjádřen vztah k dané konkrétní situaci, osobě, věci…
  1. City příjemné (libé) - radost, uspokojení, uklidnění (kladný vztah)
  2. City nepříjemné (nelibé) - odpor, strach, rozčílení (odmítavý postoj k osobě, události, věci)
  3. City ambivalentní (smíšené) - smíšení libých a nelibých citů, př. nesmělý chlapec by rád oslovil dívku, které se mu líbí, ale bojí se, že se mu vysměje.
Fyziologický základ citů
Hypotalamus - úloha v citových reakcích. Je nadřazený vegetativnímu systému a má přímé spojení s činností vnitřních orgánů - př. při strachu - změna činnosti srdce, cév, zblednutí, tachykardie, zrychlení peristaltiky střev, nadledvinky vylučují více adrenalinu, což způsobuje prudké reakce člověka na určité situace.
Uvědomování si citů a jejich ovládání je, ale výsledkem činnosti mozkové kůry.
Projevy citů
City se projevují navenek ve slovním a v mimoslovním sdělení.
  1. V mimice (výraz tváře) - úsměv, přivřené oči,zamračení,radost, smutek
  2. V pohybech rukou - hraní s prsty, mávání rukou, hrozí netrpělivost, radost, zlost
  3. V držení celého těla - uvolněný, vzpřímený, zkroucený, veselý, optimistický, smutný
  4. V hlasovém projevu - jásavý, zastrašený, veselý, smutný
  5. Ve změnách činnosti vnitřních orgánů - bušení srdce, zrychlené dýchání, vysoký TK
Společenský význam citů
Společenské city - základ v rodině, po té se utvářejí ve škole, mezi přáteli, v práci - př. sympatie, solidárnost, vstřícnost
Vliv společenské skupiny je velký.
Empatie= vciťování= ztotožňujeme se s city člověka, který je nám blízký, vciťujeme se do jeho situace.
Prožívání citů druhých lidí je projevem altruismu - kladného vztahu k druhým ( důl pro profesi setry, učitele…)
Základní druhy citů:
Tělesné city
Prožíváme v nich stav našeho tělesného organismu
Základní tělesné city - příjemnost, např. jemnost, spokojenost - nespokojenost, napětí - uvolnění.
Citové reakce
Vznikají při náhlém narušení rovnováhy
Př. Afekty - prudké vzplanutí, citové poruchy, vznikají náhle a trvají krátce
Vyvolány zevním podnětem, intenzita efektního vzplanutí často neodpovídá síle vnějšího podnětu.
  • prudké reakce - zrychlení srdeční činnosti, pláč, zčervenání, neschopnost střízlivě uvažovat.
  • Jsou těžko ovládnutelné vůli, proto při afektu hněvou vzteku člověk něco rozbije, napadne jiného člověka,…
Po afektu - celkové vyčerpání, apatie
Uvolnění napětí - nechat afektu volný průběh, tělesná práce - štípání dříví, sport,..
Citové stavy
Př. Nálady - déle trvající citové stavy, př. nálada veselá, optimistická, radostná, zlostná,
Změna nálady - vyvolána podněty z vnějšího prostředí, ale i změnou činností vnitřních orgánů (např. necítím se dobře,..)
Trvá několik minut, hodin i dnů
Ovlivňuje naše konání, jednání, náladu blízkých lidí, aktivuje i k činnosti (mírná tréma před zkouškou, aktivuje i mobilizaci sil) ovlivňuje hodnocení lidí i očekávání budoucnosti.
Citové vztahy
Prožívání vztahu k předmětům, k sobě samému, a k jiným lidem.
Trvají léta i celý život, např. láska rodičů k dítěti, ženy a muže, nenávist k jiným, láska k vědě, umění,
Mezi citové vztahy patří láska, nenávist, přátelství a vášeň
Vášeň- zesiluje citový vztah, který člověk někdy neovládne, př. sportovní kuřácká, čtenářská vášeň.
Vyšší city (typické jen pro jednoho člověka)
Vznikly působením společnosti, její kultury a morálky a na člověka
  1. morální, etické - vznikají při hodnocení chování jednání druhých lidí z hlediska morálky., př. cit mrav. Uspokojení - vyvolání pomáháním druhým → jednání čestné, nesobecké, odpovědné.
  2. Estetické city - při hodnocení krásy a ošklivosti v přírodě, uměleckých dílech, v prostředí
  3. Intelektuální - při nalézání nových poznatků, při řešení úloh, problémů
  4. Sociální - prožíváme k ostatním lidem (např. nemocným, postiženým) - př. obavy o druhého, vcítění se do jeho situace, rozhořčení se nad nespravedlností,..
Vývojově nižší
Vývojově starší
City libosti a nelibosti, při uspokojování biolog. potřeb
Individuální zvláštnosti citů
  1. Dráždivost - jak rychle vznikají nové cesty, př. někdo rychle citově vzplane
  2. Zralost - rovnováha mezi city a rozumem
  3. Labilita - nevyrovnanost, náladovost
  4. Ovlivnitelnost - podléhá citům v okolí
  5. Zranitelnost - přecitlivělost, málo odolní - dotyk každé maličkosti
Citové poruchy
  1. Porucha dynamiky (intenzity)
  1. labilita - neudrží citový vztah delší dobu
  2. ambivalentnost - citová rozdvojenost, neumí se rozhodnout
  3. snížená dráždivost - citová tupost, k podnětům je lhostejný
  4. manická nálada - zvýšená živost, aktivita, mnohomluvnost
  5. depresivní nálada - opak manické nálady - smutek
  6. melancholická nálada - vystupňovaný smutek
  7. ansiózní nálada - úzkostná
  8. apatická nálada - nezájem, netečnost
  9. euforická nálada - zvýšená nálada
  1. Poruchy obsahu
  1. averze - nechuť, odpor k nějaké činnosti
  2. fóbie - zvýšený strach
  3. komplex méněcennosti - pocit nedostatečnosti

Řeč

4. ledna 2009 v 9:14 | Maruška =) |  Psychologie
Řeč není vrozená, je to proces, který slouží lidem k vzájemnému dorozumívání - ke komunikaci, myšlení, působení na druhé lidi i na sebe sama.
Řeč vyjadřuje vaše myšlenky, je nástrojem myšlení.

Druhy řeči:
1) Vnitřní řeč - "řeč pro sebe"
- promlouváme jí sami k sobě
2) Vnější řeč
- používáme ji ve styku s okolím

Ad1) - vybavujeme si z paměti útržky rozhovorů s jinými lidmi
- ujasňujeme si záměry (odpoledne si prohlédnu výstavu)
- plánujeme si činnosti (zítra půjdu nakoupit)
- povzbuzujeme se k činnosti (v sobotu udělám o pět shybů více než v pátek)
- posilujeme v sobě kladné city (dnes to dokážu)
- znovu prožíváme silné city (mám ho moc ráda)
- v náročné řeči přicházíme od vnitřní řeči k vnější, mluvíme k sobě nahlas- př. Dokážu to.


Ad2) Obracíme se s ní k jiným lidem
  1. mluvená
  2. psaná
Ad1) mluvená řeč- má stránku obsahovou a formální
Obsah - to co chceme sdělit
Forma - hlasitost, výslovnost, rychlost, plynutost řeči
V dětství - důležitý správný mluvící vzor ze strany rodičů - laskavá mluva, neužívat zdrobněliny, šišlavou řeč, prevence špatné výslovnosti,...
Pro správný vývoj řeči je důležité rozvíjet řeč dítěte při hře, činnosti, podnětné výchovné prostředí, pohádky, básničky…

Ad2) psaná řeč - učíme se jí později než mluvení
- vyjadřujeme se jí pomaleji než řečí mluvenou
- umožňuje sdělovat někomu něco na dálku a uchovat to, co bylo napsáno.
Vnější řečí mluvenou i psanou si vyjasňujeme své myšlenky, přání, problémy, city.

Mimoslovní sdělení (neverbální komunikace)
1)Výraz tváře - mimika - vypovídá o citech
2)Pohyb rukou (testíka) - upřesňuje sdělení (souhlas, nesouhlas, směr apod.)
3) Držení těla, hlavy - hlavou souhlas, povzbuzení, údiv
- tělem - spokojenost, smutek
4) Vzdálenost jednoho člověka od druhého - vypovídají o vztahu k druhému člověku

Řeč symbolů a obrázkových znaků
Sdělení může probíhat pomocí obrázkových znaků = např.piktogramy - na turistických mapách, v dopravních prostředcích, dopravní značky.